Podvod století v účetnictví WIRECARD audit neodhalil

Filip Novák

Podvod století v účetnictví WIRECARD audit neodhalil

Filip Novák | 20. 09. 2020

Jak se tomu stane, že jedné z nejzářivějších superstar německého technologického sektoru, špičce v poskytování služeb v oblastech elektronického platebního styku a řízení finančních rizik, jejíž hodnota na frankfurtské burze cenných papírů [1]  ještě v srpnu 2018 dosahovala horentní sumy 24,6 miliard eur, chybí v účetnictví zhruba 1,9 miliardy eur a následně končí v insolvenci?

Povedená partička

Za vším hledejte peníze platí v případě Wirecard [2]  dvojnásob. V tomto příběhu v roli hlavního finančního stratéga vystupuje Edo Kurniawan, klíčová osoba zodpovědná za účetní operace Wirecard v regionu Asie a Tichomoří. Wirecard usilovala o získání licence od centrální banky Hongkongu, aby mohla expandovat s nabídkou finančních služeb na čínský trh. Edo Kurniawan měl tomuto cíli zásadně pomoci. Mechanismus vypadal asi takhle – balík peněz opustil banku vlastněnou Wirecard v Německu, aby se následně promítl v rozvaze některé z dceřiných společnosti v Hongkongu, udělal si krátkou, avšak důležitou zastávku v účetních knihách externího „zákazníka“, a nakonec se vrátil zpět na účty Wirecard v Indii, kde byl před auditory vydáván za zcela legitimní výnos. Tato praktika, při níž dochází k účelovým převodům peněz mezi pobočkami, které mají navenek vypadat jako skutečné obchodní transakce, bývá označována také jako „round tripping“. K tomuto mělo docházet po období několika let, a to za vědomí členů vrcholného vedení centrály Wirecard sídlící v Mnichově.

Jan Marsalek, dnes již bývalý rakouský vrcholový manažer s českými kořeny, v současnosti figurující na seznamu Interpolu jako jeden z nejhledanějších lidí světa – toť profil člověka, jehož jméno je v souvislosti s kolapsem společnosti Wirecard pravděpodobně tím nejvíce skloňovaným. O Marsalkovi zahraniční média mluví jako o člověku, který žil několik životů, do nichž se zrcadlily jeho různorodé obchodní, ale i politické zájmy. Marsalek bývá často zmiňován kupříkladu v souvislosti s vazbami na Rusko a ruské vojenské tajné služby GRU. Možná jste někde v médiích postřehli zmínku o jeho záměru rekrutovat 15 tisíc žoldáků, kteří měli dle vyjádření Marsalka hlídat komerční projekty v Libyi, o plánu jejich skutečného využití však lze spíše jen spekulovat. Po vypuknutí účetního skandálu měl Marsalek prohlásit, že odletí hájit zájmy Wirecard do Manily. Cílem cesty mělo být zjištění, kam se sakra poděly ty zatracené, respektive ztracené peníze. Jeho přílet měli potvrdit dokonce i filipínští pohraničníci. Tato verze příběhu se však brzy potvrdila jako mylná, když Německý ekonomický deník Handelsblatt přinesl informace, že Marsalek ve skutečnosti uprchl z Klagenfurtu soukromým letadlem nejprve do Tallinu, a poté do běloruského Minsku. Nyní se má skrývat v Rusku nedaleko Moskvy pod ochrannou rukou ruských tajných služeb. Tento druh služeb asi peníze primárně zajímat nebudou, informace určitě ano.

A nakonec capo di tutti capi, výkonný ředitel Wirecard Markus Braun. Jen těžko si lze představit, že by se tento příběh odehrával bez účasti právě tohoto muže. Markus Braun je znám jako muž doslova posedlý touhou po úspěchu. Když hodnota Wirecard dosáhla krátce po zaujetí místa v DAX 30 závratných 24 miliard eur, Markus Braun měl v rozhovoru pro deník Handelsbatt prohlásit, že vidí potenciál na to, aby tržní hodnota v následujících letech atakovala hranici 100 miliard eur. Dne 14. července podal německý dohledový orgán BaFin prokuratuře podnět v souvislosti s obchodováním zasvěcených osob (tzv. insider trading) [3] s akciemi Wirecard. Nyní je Markus Braun ve vyšetřovací vazbě a tržní hodnota Wirecard se pohybuje kolem 2 miliard.

Prověřujeme účetní knihy

Možná teď nevěřícně kroutíte hlavou nad otázkou, jak je vůbec možné, že tohle všechno uniklo pozornosti auditorů? Wirecard využívala od roku 2008 auditorských služeb společnosti Ernst & Young GmbH. Účetní závěrky Wirecard, včetně té z roku 2018, poskytují podle názoru auditora ve všech významných ohledech věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví v souladu s právními předpisy a příslušným rámcem účetního výkaznictví, jsou tedy opatřeny tím nejlepším možným výrokem „bez výhrad“. Ernst & Young GmbH se odmítli podepsat až pod účetní závěrku za rok 2019. Wirecard proto požádala o přezkum společnost KPMG. Ta na konci dubna vydala zprávu o přezkumu, v níž uvedla, že nedokáže ověřit hotovostní zůstatky v úhrnu jedné miliardy eur, a zpochybnila akviziční účetnictví Wirecard. Došlo tedy k pochybění na straně auditora, který mohl a měl nesrovnalosti odhalit dříve? Na tuto otázku nelze v tuto chvíli spolehlivě odpovědět. Každopádně se lze domnívat, že dřívějšímu odhalení by pomohla kratší doba trvání auditorské zakázky prováděné stejným auditorem, tj. zavedení přísnějších pravidel pro povinnou rotaci auditorů. Doporučované postupy při provádění auditů zmíníme v některém z dalších článků.

Kdo všechno za to může?

V současnosti můžeme odpověď pouze předjímat, a tak nezbývá, než si počkat až vyjdou najevo nové poznatky. Nicméně, dosud známé skutečnosti nasvědčují tomu, že se jedná o selhání individuální povahy, nikoli o systémové nedostatky v legislativním rámci EU. Vznesená obvinění zahrnují např. neoprávněné vydávání finančních prostředků na svěřeneckých účtech za hotovost společnosti, vytváření fiktivních příjmů prostřednictvím podezřelých transakcí, vytváření fiktivní klientely nebo insider trading – zkrátka vše, co nás může zajímat v souvislosti s praním špinavých peněz.

A nejen to, podle informací britského listu Financial Times měla Wirecard mj. zpracovávat transakce pro maltské online kasino Centurion Bet, které pralo špinavé peníze pro italskou zločineckou organizaci Ndranghetu [4]. Jejich spolupráce, jakožto dvou regulovaných subjektů, vyvolává celou řadu dalších otázek.

Mnoho otázek, málo odpovědí, aneb dobrý důvod toto téma i nadále sledovat.

[1] Wirecard byla od září 2018 součástí prestižního indexu DAX 30, který sdružuje nejúspěšnější společnosti na německé burze (v srpnu 2020 však byla z indexu vyřazena poté, co v červnu téhož roku vyhlásila insolvenci).

[2] Wirecard se zaměřuje na poskytování služeb zejména v oblastech elektronického platebního styku, technologií pro zpracování plateb, vydávaní úvěrových karet nebo řízení finančních rizik.

[3] Insider trading je protiprávní jednání při kterém subjekt neoprávněně užije informace v té době nikoliv veřejně přístupné za účelem opatřit sobě nebo jinému prospěch.

[4] Více informací o jedné z největší, nejmocnější a nejrozvětvenější zločineckých organizací původem z Kalábrie můžete najít na: https://www.investigace.cz/ndrangheta-nejmocnejsi-mafie-sveta


Filip Novák

Filip Novák se specializuje na oblast kapitálových trhů, fintechu, compliance a prevence praní špinavých peněz.
V oblasti kapitálových trhů se zaměřuje na právní a regulační aspekty poskytování finančních služeb a kolektivního investování, nabídky cenných papírů a přijímání k obchodování na veřejných trzích.
V oblasti fintechu, compliance a prevence praní špinavých peněz se zaměřuje především na crowdfunding, wealthtech, compliance finančních institucí a AML hrozby spojené s kryptoaktivy a využitím nových technologií.
V současnosti působí v ČNB na pozici experta v oblasti regulace finančního trhu a mezinárodní spolupráce. Před příchodem do ČNB působil na pozici vedoucí compliance a právního oddělení licencovaného obchodníka s cennými papíry a dříve v advokátní kanceláři HAVEL & PARTNERS.