Jedno poučení z “FinCEN files”

Akademie před pár dny uspořádala seminář na téma „Provádění opatření k detekci sankčního prvku“. Seminář se velmi povedl a pro ty z Vás, kteří se nemohli zúčastnit se pokusím shrnout alespoň jeho hlavní myšlenku, která mi přijde zcela zásadní.

Hned v úvodu přednášky se nešlo nedotknout aktuální kauzy úniku dat týkající se oznámení o podezřelém obchodu z FinCEN, tzv. „FinCEN files“ alespoň z pohledu porušování či obcházení sankčních opatřeních, odborně nazývané opatřeními k provádění mezinárodních sankcí (dále „sankce“). V rámci různých typologií jednotlivých případů z „FinCEN files“ můžeme vidět, že v komplexních řetězcích byly zapojeny osoby či subjekty, vůči nimž byly uvaleny sankce.

Povinné osoby mají stanovenu povinnost mít nastaveny detekční mechanismy a procesy nejen k rozpoznání praní špinavých peněz a financování terorismu, ale i osob a subjektů, vůči nimž jsou uplatňovány sankce.

V rámci EU se jedná o uplatňování sankcí vycházejících z přímo aplikovatelných

• nařízení EU
• příslušných národních předpisů (nařízení vlády)
• a rovněž sankcí OSN, jak vyplývá z metodického pokynu Finančního analytického úřadu

Tyto postupy dále rozvíjejí výkladové dokumenty FAÚ[1] a ČNB[2].

Z výkladových dokumentů mj. vyplývá, že většina povinných osob aplikuje nad rámec zákonných požadavků i opatření USA v podobě tzv. seznamu OFAC (Office of Foreign Assets Control – výslovnost zkratky může být zavádějící:) Dále se doporučuje, aby povinné osoby aplikovaly lokální sankční seznamy pokud významněji obsluhují klienty z jiných jurisdikcí, kde mohou být další místně příslušné sankční seznamy.

Blížíme se k ďáblu ukrytému v detailu a tím je praktický výkon opatření čili postupy, které vyloučí, že v portfoliu našich klientů je subjekt ze sankčních seznamů.

V případě fyzických osob jsou kontroly zpravidla jednoduché. Vůči sankčním seznamům se kontroluje jméno a příjmení na vstupu, tedy při navázání smluvního vztahu a následně v jeho průběhu. U právnických osob je situace o poznání komplikovanější, jelikož nám téměř exponenciálně narůstá okruh subjektů, vůči kterým „musíme“ a „měli“ bychom kontrolovat, zda nejsou na sankčních seznamech.

Příslušná legislativa v rámci ČR ukládá povinnost zjišťovat u právnických osob jejich vlastnickou a řídící strukturu a osobu v postavení skutečného majitele. Fakticky to znamená, že v případě vlastnické struktury se musí zjistit celý řetězec společností vedoucích tzv. od klienta až ke skutečnému majiteli.

Bohužel zde není definováno nic dalšího, a proto teoreticky postačuje pouze název předmětných společností. Není už potřeba zjišťovat údaje o sídle apod. V případě řídicí struktury máme na mysli osoby mající rozhodující podíl na jejím řízení, tedy členy statuárního orgánu. Shora uvedený metodický pokyn FAÚ nicméně rozvádí úvahu v tom smyslu, že postačující je zjištění členů statutárního orgánu pouze do tzv. 2. řídící úrovně, tedy na úrovně vlastníka/matky klienta. Kdo má zkušenost s odhalováním ekonomických zločinů ví, že pachatelé trestné činnosti zpravidla skrývají klíčové osoby daleko hlouběji v řetězci právnických osob, tak aby se vyhnuli odhalení nebo jen řádné kontrole.

Pokud povinné osoby postupují podle zmíněného doporučení, zcela jistě neporušují zákonné minimum. Postupují však obezřetně? AML zákon umožňuje v rámci tzv. institutu hodnocení rizik, aby si povinné osoby stanovily pravidla přísnější. Tato opatření mohou spočívat např. v tom, že budou od klientů právnických osob vyžadovat doložení veškerých informací k vlastnické struktuře a zjišťovat údaje o všech členech statuárního orgánu společností v celém řetězci vlastnické struktury, tedy až ke skutečnému majiteli – pokud ho lze ustanovit. Vše by přitom mělo být dokládáno příslušnými firemními dokumenty a nikoli čestnými prohlášeními. Takto získané údaje by měla povinná osoba následně zpracovávat na automatizované bázi a porovnávat je nejlépe každý den, nejpozději však v den aktualizace příslušného sankčního předpisu, oproti své klientské databázi.

Nejedná se o 100% řešení, ale i toto může případným pachatelům ztížit jejich činnost či zvýšit pravděpodobnost včasné detekce sankčního prvku vedoucího k oznámení podezřelého obchodu. Pokud by banky dotčené „FinCEN files“ prováděly své povinnosti nad rámec vyžadovaný regulátory, tj. rozkrývaly by vazby a sídla firem dalece za druhou řídící úroveň, musely by odhalit subjekty, na které jsou uvaleny sankce.

[1]     Metodický pokyn č. 1 – K uplatňování mezinárodních sankcí v souvislosti s financováním terorismu; https://www.financnianalytickyurad.cz/download/FileUploadComponent-1750233108/1501584644_cs_120528-mp-fau-1-ft.pdf

Metodický pokyn č. 5 – Provádění některých omezujících opatření vůči osobám, subjektům a orgánům, na které se vztahují rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN; https://www.financnianalytickyurad.cz/download/FileUploadComponent-1750233108/1481699516_cs_5-pokyn-mf_c-005_2016_metodicky-pokyn-o-provadeni-nekterych-omezujicich-opatreni-vuci-osobam-subjektum-a-organum-na-ktere-se-vztahuji-rozhodnuti-rady-bezpecnosti-osn.pdf

[2]     Dohledový benchmark č. 2/2018 – K požadavkům na vybrané postupy pro provádění mezinárodních sankcí; https://www.cnb.cz/export/sites/cnb/cs/dohled-financni-trh/.galleries/vykon_dohledu/dohledove_benchmarky/download/dohledovy_benchmark_2018_02.pdf