Jedno poučení z “FinCEN files”

Kamil Kouba

Jedno poučení z “FinCEN files”

Kamil Kouba | 02. 10. 2020

Akademie před pár dny uspořádala seminář na téma „Provádění opatření k detekci sankčního prvku“. Seminář se velmi povedl a pro ty z Vás, kteří se nemohli zúčastnit se pokusím shrnout alespoň jeho hlavní myšlenku, která mi přijde zcela zásadní.

Hned v úvodu přednášky se nešlo nedotknout aktuální kauzy úniku dat týkající se oznámení o podezřelém obchodu z FinCEN, tzv. „FinCEN files“ alespoň z pohledu porušování či obcházení sankčních opatřeních, odborně nazývané opatřeními k provádění mezinárodních sankcí (dále „sankce“). V rámci různých typologií jednotlivých případů z „FinCEN files“ můžeme vidět, že v komplexních řetězcích byly zapojeny osoby či subjekty, vůči nimž byly uvaleny sankce.

Povinné osoby mají stanovenu povinnost mít nastaveny detekční mechanismy a procesy nejen k rozpoznání praní špinavých peněz a financování terorismu, ale i osob a subjektů, vůči nimž jsou uplatňovány sankce.

V rámci EU se jedná o uplatňování sankcí vycházejících z přímo aplikovatelných

• nařízení EU
• příslušných národních předpisů (nařízení vlády)
• a rovněž sankcí OSN, jak vyplývá z metodického pokynu Finančního analytického úřadu

Tyto postupy dále rozvíjejí výkladové dokumenty FAÚ[1] a ČNB[2].

Z výkladových dokumentů mj. vyplývá, že většina povinných osob aplikuje nad rámec zákonných požadavků i opatření USA v podobě tzv. seznamu OFAC (Office of Foreign Assets Control – výslovnost zkratky může být zavádějící:) Dále se doporučuje, aby povinné osoby aplikovaly lokální sankční seznamy pokud významněji obsluhují klienty z jiných jurisdikcí, kde mohou být další místně příslušné sankční seznamy.

Blížíme se k ďáblu ukrytému v detailu a tím je praktický výkon opatření čili postupy, které vyloučí, že v portfoliu našich klientů je subjekt ze sankčních seznamů.

V případě fyzických osob jsou kontroly zpravidla jednoduché. Vůči sankčním seznamům se kontroluje jméno a příjmení na vstupu, tedy při navázání smluvního vztahu a následně v jeho průběhu. U právnických osob je situace o poznání komplikovanější, jelikož nám téměř exponenciálně narůstá okruh subjektů, vůči kterým „musíme“ a „měli“ bychom kontrolovat, zda nejsou na sankčních seznamech.

Příslušná legislativa v rámci ČR ukládá povinnost zjišťovat u právnických osob jejich vlastnickou a řídící strukturu a osobu v postavení skutečného majitele. Fakticky to znamená, že v případě vlastnické struktury se musí zjistit celý řetězec společností vedoucích tzv. od klienta až ke skutečnému majiteli.

Bohužel zde není definováno nic dalšího, a proto teoreticky postačuje pouze název předmětných společností. Není už potřeba zjišťovat údaje o sídle apod. V případě řídicí struktury máme na mysli osoby mající rozhodující podíl na jejím řízení, tedy členy statuárního orgánu. Shora uvedený metodický pokyn FAÚ nicméně rozvádí úvahu v tom smyslu, že postačující je zjištění členů statutárního orgánu pouze do tzv. 2. řídící úrovně, tedy na úrovně vlastníka/matky klienta. Kdo má zkušenost s odhalováním ekonomických zločinů ví, že pachatelé trestné činnosti zpravidla skrývají klíčové osoby daleko hlouběji v řetězci právnických osob, tak aby se vyhnuli odhalení nebo jen řádné kontrole.

Pokud povinné osoby postupují podle zmíněného doporučení, zcela jistě neporušují zákonné minimum. Postupují však obezřetně? AML zákon umožňuje v rámci tzv. institutu hodnocení rizik, aby si povinné osoby stanovily pravidla přísnější. Tato opatření mohou spočívat např. v tom, že budou od klientů právnických osob vyžadovat doložení veškerých informací k vlastnické struktuře a zjišťovat údaje o všech členech statuárního orgánu společností v celém řetězci vlastnické struktury, tedy až ke skutečnému majiteli – pokud ho lze ustanovit. Vše by přitom mělo být dokládáno příslušnými firemními dokumenty a nikoli čestnými prohlášeními. Takto získané údaje by měla povinná osoba následně zpracovávat na automatizované bázi a porovnávat je nejlépe každý den, nejpozději však v den aktualizace příslušného sankčního předpisu, oproti své klientské databázi.

Nejedná se o 100% řešení, ale i toto může případným pachatelům ztížit jejich činnost či zvýšit pravděpodobnost včasné detekce sankčního prvku vedoucího k oznámení podezřelého obchodu. Pokud by banky dotčené „FinCEN files“ prováděly své povinnosti nad rámec vyžadovaný regulátory, tj. rozkrývaly by vazby a sídla firem dalece za druhou řídící úroveň, musely by odhalit subjekty, na které jsou uvaleny sankce.

[1]     Metodický pokyn č. 1 – K uplatňování mezinárodních sankcí v souvislosti s financováním terorismu; https://www.financnianalytickyurad.cz/download/FileUploadComponent-1750233108/1501584644_cs_120528-mp-fau-1-ft.pdf

Metodický pokyn č. 5 – Provádění některých omezujících opatření vůči osobám, subjektům a orgánům, na které se vztahují rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN; https://www.financnianalytickyurad.cz/download/FileUploadComponent-1750233108/1481699516_cs_5-pokyn-mf_c-005_2016_metodicky-pokyn-o-provadeni-nekterych-omezujicich-opatreni-vuci-osobam-subjektum-a-organum-na-ktere-se-vztahuji-rozhodnuti-rady-bezpecnosti-osn.pdf

[2]     Dohledový benchmark č. 2/2018 – K požadavkům na vybrané postupy pro provádění mezinárodních sankcí; https://www.cnb.cz/export/sites/cnb/cs/dohled-financni-trh/.galleries/vykon_dohledu/dohledove_benchmarky/download/dohledovy_benchmark_2018_02.pdf


Kamil Kouba

AML officer s více jak 16ti letou praxí u protikorupční policie.
V hodnosti plukovníka vedl speciální oddělení, které bylo příjemcem trestních oznámení FAÚ.
Opakovaně byl vyznamenán za boj proti praní peněz, působil jako člen vyjednávacího týmu ČR při obhajobě přijatých AML opatření na Radě Evropy ve Štrasburku.
Již 6 let úspěšně poskytuje služby v privátním sektoru napříč spektrem povinných osob.