Whistleblowing a ochrana oznamovatelů

Martina Uhrinová

Whistleblowing a ochrana oznamovatelů

Martina Uhrinová | 05. 05. 2021

Co je to whistleblowing a kdo je vlastně whistleblower? Přesná a jednotná definice těchto pojmů neexistuje, nicméně historicky se již od 70. let minulého století užívá pro upozornění na nekalé praktiky termín whistleblowing, který vychází z anglického „to blow the whistle“, neboli zapískat na píšťalku. Tento pojem má evokovat představu varovné píšťalky, která zapíská, když se někde nehraje podle stanovených pravidel. Whistleblower je tedy ten, kdo takové jednání oznámí.

Whistleblowing se nejčastěji uplatňuje ve sféře zaměstnaneckých vztahů. Velice často se totiž zaměstnanec dovídá o nekalém jednání při výkonu své práce, díky svému pracovnímu postavení nebo i z interních komunikačních zdrojů. Často se také jedná o zaměstnance veřejné správy anebo o zaměstnance z větších korporací.

Pozice whistleblowerů však v České republice v současnosti není nejlepší. Jestliže se například ve svém zaměstnání v České republice setkáte s nekalým či protiprávním (také ve smyslu trestní odpovědnosti) jednáním svého zaměstnavatele a rozhodnete se, že to tak nenecháte, aktuálně bohužel nemáte jistotu, že Vaše oznámení bude vždy důvěrné a že bude řádně prošetřeno, aniž byste se museli bát jakéhokoli postihu. Naopak se může stát, že toto jednání prověřeno ani napraveno nebude, a navíc Vy sami budete nuceni opustit své zaměstnání, ve kterém jste až doposud žádné problémy neměli. V současné době tak není možné s jistotou konstatovat, že oznamovatel nebude vystaven odvetným opatřením. Naopak ani v případě, že podáte oznámení anonymním způsobem, neexistuje záruka, že věc bude řádně prošetřena a že oznamovatel nebude zjištěn a následně vystaven odvetným opatřením.

V dohledné době by se však situace mohla změnit k lepšímu. Česká republika má jako členský stát Evropské unie povinnost nejpozději do 17. prosince 2021 transponovat do národní legislativy Směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 ze dne 23. října 2019 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie, a to v podobě zákona o ochraně oznamovatelů. Návrh tohoto zákona, jehož přípravu dostalo na starosti Ministerstvo spravedlnosti, dne 1. února 2021 schválila vláda. V současné době zůstává jedním z hlavních sporných bodů budoucí normy dilema, zda je v souvislosti s připravovaným zákonem nutné pro danou agendu zřídit nový nezávislý orgán (úřad).

V čem oznamovatelům nový zákon pomůže? A pomůže nám v rozpoznání jednání, které bychom měli oznamovat? Toto si ukážeme v našich příštích příspěvcích na praktických příkladech, které nevycházejí z teorií, ale ze skutečných případů a praxe whistleblowerů.


Martina Uhrinová

Bývalá metodička a vyšetřovatelka s dvacetiletou praxí u protikorupční policie, kde se podílela na vyšetřování nejzávažnější hospodářské trestné činnosti v oblasti korupce a ochrany finančních zájmů EU. Dále působila ve funkci ředitelky odboru Analýzy a hlášení nesrovnalostí do úřadu OLAF Ministerstva financí, který zastřešuje oblast stížností a ochrany finančních zájmů EU. V současné době se zabývá kontrolní činností ve veřejné správě a tvorbou kontrolního systému pro neziskové organizace.

V roce 2016 získala od Nadačního fondu proti korupci Cenu za odvahu.