Špinavé peníze z daňových zločinů dominují

Jan Staněk

Špinavé peníze z daňových zločinů dominují

Jan Staněk | 03. 06. 2020

Daňové podvody a legalizace výnosů z trestné činnosti, lidově nazýváno též jako „praní špinavých peněz“, jsou v některých pohledech poměrně úzce provázané problematiky. Aby orgány činné v trestním řízení /dále jen OČTŘ/ mohly trestně stíhat praní peněz, musí být znám tzv. zdrojový trestný čin. To ve zkratce znamená, že musí být zadokumentována trestná činnost, ze které výnosy pocházejí a teprve poté, v případě jejich následné legalizace, může být uvažováno o trestním postihu za praní špinavých peněz. V Ideálním případě by OČTŘ, u těchto předmětných trestných činů, měly vést společné trestní řízení, což se ne vždycky podaří, s ohledem na možnou rozdílnou věcnou příslušnost. Komplikovaná situace pak pro OČTŘ nastává v okamžiku, kdy zdrojový trestný čin je spáchán mimo naše území, a to zejména v souvislosti s odčerpáváním výnosů z trestné činnosti.
Komparací vykazovaných statistických údajů u Finančního analytického úřadu /dále jen FAÚ/, Finanční správy ČR a Celní správy ČR, se statistikami Policie České republiky, zjistíme, že je výsledek kompaktní. FAÚ ročně příjme cca 4 000 oznámení o podezřelém obchodu. Z evidovaného počtu přijatých oznámení FAÚ postoupí finanční a celní správě cca 2 000 informací s podezřením na porušení daňových či celních předpisů a podá OČTŘ cca 470 trestních oznámení. Dá se tedy konstatovat, že nadpoloviční většina podaných oznámení o podezřelém obchodu se nějak dotýká daňové problematiky, ať již v rovině správní, nebo trestní.
V rámci policejních statistik je nejvíce frekventovaným zdrojovým činem u legalizace výnosů z trestné činnosti daňový podvod. V trestním zákoníku uveden pod § 240. Vysoká daňová zátěž oslovuje stále více osob, které jsou ochotny podstoupit případné riziko potrestání. Finanční bonus v podobě nepřiznané a neodvedené daně je natolik motivační a svým objemem významný, že oslovuje stále širší okruh subjektů daně. Tvrzení, že daňová kriminalita bývala výsadou „bílých límečků“, tak již dávno neplatí. Ne každý daňový únik musí být trestným činem , a ne každý subjekt daně se automaticky stává subjektem trestného činu.
V posledních pěti letech došlo v ČR k výrazným legislativním změnám, které se následně promítly do problematiky boje proti daňovým podvodům. Některé způsoby páchání daňových podvodů téměř vymizely, jiné nové vznikaly nebo se přizpůsobily. Lidé, kteří se dopouštějí daňové trestné činnosti, vycházejí ze všeobecně prezentovaných názorů, že páchat daňovou trestnou činnost se vyplácí, protože i přes poměrně velký pokrok se stále ještě nedaří OČTŘ odhalit a postavit osoby porušující zákony před soudy s cílem potrestat je a odebrat nezákonně získaný finanční prospěch.
Finanční správa ČR připravila pro plátce DPH podrobnější návod, jak mohou plátci DPH eliminovat nebezpečí při výběru nových obchodních partnerů, kteří jsou plátci DPH. Ve výčtu uvedla varianty, které mohou nastat při snaze obejít zákon o DPH. Jako například: Dochází k častým změnám údajů v obchodním rejstříku, adresa sídla obchodního partnera je na tzv. office house atd.. Jak již bylo výše uvedeno, praní peněz a daňové podvody jsou v mnoha směrech porovnatelné. Detekce těchto podvodných jednání je rovněž velmi podobná a kriminalistické aspekty, které mají vliv na jednotlivé formy podvodů, jsou rovněž podobné. V některých státech EU je daňový podvod na DPH, který pokračuje do jiného státu, ať už v rámci EU, či mimo EU, šetřen rovnou jako legalizace výnosů z trestné činnosti tzv. „samopraní“.
K daňovým podvodům neodmyslitelně patří podvodné machinace s finančními prostředky, rovněž tak je tomu také u legalizace výnosů z trestné činnosti. Rozeznat tyto podvodné transakce od těch běžných legálních podnikatelských aktivit je opravdu nelehké. Česká republika čelí pokusům zneužití jako tranzitního prostoru pro praní peněz pocházejících z trestné činnosti páchané v zahraničí. Pachatelé trestné činnosti tak testují compliance mechanismy jednotlivých bankovních ústavů resp. průchodnost těchto finančních prostředků přes Českou republiku. Tyto transakce jsou zpravidla bankami vyhodnoceny jako podezřelé, tedy je zde jistá vyšší míra pravděpodobnosti, že by se mohlo jednat o nelegálně získané finanční prostředky, které jsou v procesu praní.
Podvodníci se nerozhodují, zdali naplní skutkovou podstatu trestného činu pletichy, daňového trestného činu, či některého z podvodů. Pachatel má většinou jediný prostý cíl, a to získat peníze (hodnotu) a užít je. Kriminalisté šetří složité případy a velmi často do poslední chvíle nevědí, jakého trestného jednání se pachatelé vlastně dopouští, nebo lépe řečeno, které znaky skutkové podstaty trestného činu jsou, nebo budou naplněny. Na druhou stranu finanční prostředky nemusí notně vždy pocházet z výnosů z trestné činnosti, může jít například o anonymního dárce, který si chce pouze chránit své soukromí a zůstat v anonymitě. Včas a správně identifikovat a oznámit podezřelý obchod z pohledu naplnění AML zákona není vůbec jednoduché.
Povinné osoby mají nesnadný úkol, měly by své klienty především chránit, a udržet si jejich přízeň, přitom musí skrytě provádět pravý opak. Své klienty monitorují, testují a vyhodnocují AML rizika. Jejich „macešské“ chování pak vygraduje v momentu, kdy identifikují podezřelou transakci. Z macechy se stane soudní tribunál, který vynese ortel nad doposud nic netušícím klientem a předhodí ho správní či trestní tortuře. Třešničkou na pomyslném dortu jsou případy, kdy finanční prostředky sami zajistí a delegují se do role vykonatele. V očích vlastního klienta se stanou nemilosrdným katem.
Každá strana má svůj rub i líc a nemůžeme strkat všechno do jednoho pytle. Bezchybnou a stoprocentně detekční směrnici, jak správně rozpoznat podezřelou transakci, sestavit nelze. Je zde mnoho aspektů, které mají na tuto problematiku vliv, a které se v čase mění. AML pracovníci by měli nejlépe disponovat schopnostmi detektiva, znalostmi finančního či daňového poradce a advokáta. Ale kolik takových „supermanů“ se mezi námi najde? Různé jsou také pohledy na povinnou osobu, jakožto samostatného právního subjektu z pohledu AML zákona, tak jeho zaměstnance za které zodpovídá. Samozřejmě jiný je také pohled zaměstnance povinné osoby, který zodpovídá za svá jednání a rozhoduje se, jak se závažnými informacemi, o kterých se dozvěděl, naloží. Je zde poměrně velké množství nezodpovězených otázek o těchto, a možná také o jiných, si můžeme pohovořit příště.


Jan Staněk

Analytik NCOZ (Národní centrály proti organizovanému zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování) s 27 letou praxí v oblasti daňových úniků a daňové kriminality, kterou nabyl u Finanční správy ČR a posléze u Policie ČR. Na kontrolním oddělení finančního úřadu se specializoval na výběr daňových subjektů ke kontrole a vyhledávání rizik při správě daní. K policii ČR nastoupil jako daňový specialista v roce 2004 na tehdy nově vzniklý policejní útvar tzv. Finanční policii (Útvar odhalování nelegálních výnosů a daňové kriminality SKPV). Od té doby se v rámci specializovaných policejních složek zabývá prověřováním a vyšetřováním těch nejzávažnějších forem finanční a daňové kriminality. Od roku 2008 je metodikem pro daňovou kriminalitu v rámci celé Policie ČR.